Pouze libyjský lid má právo svrhnout Kaddáfího!

V sobotu 19. března začaly po několika týdnech jednání, ve kterých se naplno projevily velké rozdíly mezi jednotlivými imperialistickými mocnostmi, letecké útoky na Libyi. Vedou je Francie, USA a Velká Británie. Operace s názvem „Odyssey Dawn“ – „Úsvit Odysey“, se účastní také Norsko, Belgie, Kanada, Španělsko, Dánsko či Itálie. Jedná se o největší mezinárodní vojenskou intervenci v arabském světě od invaze do Iráku v roce 2003.

Mezinárodní Revoluční Organizace RIO publikuje k této události následující prohlášení, které jsme sepsali společně s našimi přáteli z FT.

Dne 17. března dala Rada bezpečnosti OSN zelenou pro letecký útok na libyjské území. Jako záminka posloužila formulace o „humanitárních důvodech“ a „ochraně civilního obyvatelstva“ v Benghází, srdci lidového povstání proti Kaddáfímu. Rezoluce č. 1973 opravňuje Spojené státy, Francii, Velkou Británii a další západní mocnosti, aby „přijaly všechna nezbytná opatření“, která obsahují i letecké bombardování a raketové útoky z válečných lodí umístěných ve Středozemním moři k ochraně povstání proti Kaddáfímu, které vypuklo v polovině února. Invaze pozemních sil byla zatím vyloučena, protože se politici obávají, aby tato operace nebyla viděna jako další imperialistická válka v muslimské zemi.

Toto usnesení Rady bezpečnosti OSN bylo schváleno 10 hlasy. Pro hlasovaly Spojené státy, Velká Británie, Francie či Libanon. Pětice velkých zemí se však zdržela hlasování – Německo, Brazílie, Indie, Rusko a Čína. Rusko a Čína, stálí členové Rady bezpečnosti, se vyhýbali použití svého práva veta, které by znemožnilo přijetí rezoluce. Kromě toho má vojenský zásah také podporu reakční Ligy arabských států a některých ropných monarchií v Perském zálivu, mezi kterými jsou rovněž Saudská Arábie a Spojené arabské emiráty, tedy země, které poslaly vojáky, aby pomohli potlačit obdobné lidové protesty v Bahrajnu!

Libyjská Národní Přechodná Rady (NTC) je v podstatě složena z bývalých úředníků Kaddáfího diktatury. Zahrnuje také právníky, soudce a další buržoazní skupiny. Na rozdíl od Kaddáfího režimu požádala NTC západní mocnosti o zásah a vytváří iluzi, že imperialistické vlády mají zájem působit ve prospěch libyjského lidu. Jejich hlavní starostí však je, aby nový režim a zástupci této provizorní vlády respektovali ekonomické a geopolitické zájmy imperialistických velmocí, stejně jako to v minulých letech ochotně dělal Kaddáfí.

„Humanitární“ ospravedlnění pro intervence v Libyi je velké pokrytectví. Zatímco Obama vyjádřil obavy o osud libyjského civilního obyvatelstva, USA podpořily represe monarchie v Bahrajnu proti vlastnímu lidu a pokračování válek v Iráku a Afghánistánu, kde již zemřely desetitisíce civilistů. Velký bojovník za arabskou demokracii Sarkozy, který se jako první rozhodl uznat legitimitu NTC, zase nedávno až do posledních chvil podporoval autoritativní režim Ben Alího v Tunisku.

Skutečným cílem vojenské intervence ze strany imperialistických velmocí, opírající se o jejich reakční arabské spojence, diktatury a monarchie z Ligy arabských států, je získat kontrolu nad ozbrojeným lidovým povstáním a zabránit tomu, aby Kaddáfího pád vyústit ve vznik režimu, který by mohl napadnout jejich zájmy a zájmy velkých ropných společností, jako je italská firma ENI či francouzská firma TOTAL. Jedním z hlavních požadavků západních diplomatů jsou záruky, že vláda, která nahradí Kaddáfího, neznárodní ropný průmysl a nebude vystupovat proti nadnárodním koncernům.

Revoluční vlna, která třese arabským světem, odhaluje skutečné zájmy hlavních světových mocností. Nejenže to byly právě ony, které ještě před pár týdny byly hlavními partnery autokratických režimů, proti kterým se vzbouřily masy. Ony však nadále pokračují v hájení a podpoře řady reakčních režimů, jako jsou Bahrajn nebo Saúdská Arábie, aby ochránily svoje zájmy v regionu.

Reformistická levice věří, že s ohledem na Kaddáfího vojenskou převahu je „humanitární bombardování“, navíc se souhlasem rebelských vůdců, přípustné jako „progresivní“ krytí pro jejich vojenské operace, tak jako se to dělo v případě Jugoslávie a Kosova. Každá vláda, která se otevřeně opírá o imperialistickou intervenci, však bude loutkovou vládou sloužící primárně zájmům velmocí a kapitalistických korporací, jako je to například v současném Afghánistánu.

Jako revoluční marxisté také vystupujeme proti těm, kteří se snaží prezentovat libyjské povstání jako „imperialistické spiknutí“. Takovou rétoriku nastolil Hugo Chavez, Fidel Castro, Daniel Ortega a další „progresivní“ vlády, aby ospravedlnili svou ostudnou obranu nechutné Kaddáfího diktatury. Libyjský lid má právo Kaddáfího svrhnout. Avšak pouze on.

Odsuzujeme rezoluci Organizace spojených národů a všechny imperialistické vojenské intervence. Skutečnými spojenci Libyjců není Sarkozy a Obama, ale pracující, nezaměstnaní, mladí lidé či utlačované ženy z arabských zemí, kteří se společně postavili proti jejich vlastním autokratickým a pro-imperialistickým vládám.

Jedinou pomocí, kterou revoluční procesy mohou získat od imperialistických zemí, bude to, pokud pracující a mládež těchto států povede boj proti svým vlastním vládám, proti politice drancování a dominance západních mocností v arabském světě a na podporu organizování pomoci boje proti Kaddáfímu na jedné straně a imperialistické agresi na straně druhé.

Vyzýváme pracující, studenty, organizace pro lidská práva i levicové organizace a hnutí, aby společně mobilizovali k solidaritě s bojem libyjského obyvatelstva a zároveň proti jakékoliv vojenské intervenci či vměšování velmocí.

• Pryč s Kaddáfím!
• Ne imperialistické vojenské intervenci v Libyi!
• Za socialismus nejen v arabském světě!