Information

Archives

Statistics

  • Posts 526
  • Pages 4
  • Categories 45
  • Comments 134
  • Words in Posts 665,397
  • Words in Pages 12,901
  • Words in Comments 12,619

Newsletter (in English)





2010-12-24


Přinášíme Vám přeložený rozhovor, který poskytli Manuel Georget a Vicent Duse listu La Verdad Obrera o nově založené Platformě 4. Ta předložila písemné prohlášení, které bude představeno na příštím sjezdu NPA.

Manuel Georget a Vincent Duse jsou dva nejvýznamnější dělničtí zástupci Platformy 4. Manuel Georget je odborový delegát výrobního závodu Philips v Dreux u Paříže a generální tajemník CGT EGP Dreux. Tato továrna byla nedávno uzavřena po letech bojů proti propouštění, které skončily převzetím továrny pracujícími a krátkou zkušeností s její správou pod dělnickou kontrolou letos v lednu. Georget byl více než 30 let členem LCR (Ligue Communiste Révolutionnaire), předchůdce NPA. V posledních krajských volbách se dokonce stal lídrem kandidátky NPA v regionu Eure-et-Loir a je členem koordinačního orgánu CTR (Kolektivu za revoluční tendenci v NPA). Vincent Duse je zaměstnanec továrny Peugeot v Mulhouse, kde pracuje více než 10 000 zaměstnanců. Po 10 let byl generálním tajemníkem CGT v této továrně. Je členem Národního politického výboru NPA a stejně jako Manuel je členem koordinačního orgánu Kolektivu za revoluční tendenci CTR.

V únoru 2011 bude mít francouzská Nová antikapitalistická strana svůj druhý celonárodní sjezd. Fakticky půjde o sjezd první, protože ten předchozí v únoru 2009 byl sjezdem zakládacím. Mezi tendencemi, které zde představí své alternativní programy a texty, je i Platforma 4, která je široce podporována Kolektivem za revoluční tendenci v NPA, kde pracují i členové FT-CI.

Další tři již existující tendence se označují čísly jako platformy 1, 2 a 3. Platforma 1 představuje názory současného vedení strany a politického středu NPA, Platforma 2 reprezentuje levé křídlo a Platforma 3 pravé křídlo strany. Každá má podporu přibližně třetiny členů NPA.

Uznání Platformy 4 bylo zpočátku odmítnuto vedení NPA, národním politickým výbor CPN (nejvyšší orgán strany), s obviněním, že návrhy platformy jdou proti základním principům strany. Francouzští revolucionáři však nakonec dosáhli demokratického a politického vítězství proti stranické byrokracii. Po demokratické kampani a vyjádření solidarity ze strany mnoha aktivistů i lokálních představitelů NPA, kteří odmítli tento útok na základní demokratická práva, bylo na posledním zasedání Národního politického výboru další projednávání Platformy 4 přijato. Svou roli nepochybně sehrály i změny v politické situaci během letošního podzimu, který přinesl růst masového hnutí v ulicích Francie.

Tisková agentura AFP nedávno citovala Pierre-François Gronda, člena výkonného výboru NPA, který po zasedání výboru řekl: „Čtvrtá tendence (Platforma 4) vyšla původně z iniciativy pracujících v Peugeot Mulhouse a dává si za cíl obnovit NPA jako revoluční trockistickou stranu“.

Představili jste platformu pro příští sjezd NPA. Jak přesně vznikala a jaký je rozdíl mezi ní a dalšími třemi již existujícími platformami v NPA?

Manuel Georget: Jsme aktivisté NPA z různých prostředí a politických směrů, ale většina z nás podporovala tzv. Platformou B během stranických diskusí při krajských volbách. Byla to jediná platforma, která odmítala volební dohody s Levou frontou (Front de Gauche). V té době bylo jasné, že politické rozdíly v NPA překračují otázku voleb a že náš zásadní problém byla neshoda o tom, jaký typ strany vlastně chceme budovat. Vzhledem k pozdějším neúspěchům v jednáních s Platformou B, její neochotě ujít celou cestu v boji proti vytváření NPA jako projektu široké levicové vágní strany a vzhledem k neschopnosti Platformy B bránit ideu skutečně revoluční strany, jsme se rozhodli vyzvat k vytvoření revoluční tendence. Připravujeme nový alternativní program a změnu orientace v porovnání se současným vedením NPA i dalšími třemi platformami, které se zrodily během debat o krajských volbách. Vyzvali jsme všechny, kteří podporovali ideu revoluční NPA, k podpoře této výzvy s cílem pokročit dále, aby se revoluční tendence NPA mohla brzy stát politickou realitou.



Je nutné bojovat se špatnou politikou současného vedení a pravicovými elementy v NPA, které vedou stranu směrem do slepé uličky. I proto se NPA v poslední době nedařilo, neuspěla v krajských volbách, dlouhodobě stagnuje a roste s ní nespokojenost zejména mezi militantními dělníky. Je nutné vést ideologickou a politickou bitvu o to, aby se NPA stala revoluční stranou, která naváže na tradici velkých revolučních myslitelů Marxe, Engelse, Rosy Luxemburgové, Lenina či Trockého a která se skutečně stane nástrojem v rukou uvědomělých pracujících za účelem svržení kapitalismu a zničení státu.

Vincent Duse: Já jsem byl součástí skupiny členů CPN, kteří vytvořili Platformu B. Už nějakou dobu jsem byl přesvědčen o nezbytnosti vybudování revoluční marxistické tendence uvnitř NPA, ale až později jsem si uvědomil, že vedení Platformy B není ochotno tento úkol provést. Jediné, co chtěli udělat, bylo vytvořit „novou většinu“ tím, že udělají kompromisy s částí vedení. To byl okamžik, kdy jsem se rozhodl, společně s dalšími lidmi, že opustíme Platformu B a založíme Kolektiv za revoluční tendenci (CTR). Potom jsem se setkal s kolegy z FT-CI, s nimiž sdílíme mnohé politické názory. Mluvili jsme o jejich nápadech na budování revoluční tendence se silami, které byly v tendenci CLAIRE (předchůdce CTR), i s dalšími, kteří se zavázali podporovat tento projekt.


Podle mého názoru to, co nás odlišuje od ostatních platforem NPA je, že jsme jediní, kteří bojují otevřeně za zájmy dělnické třídy, vznik revoluční strany a odmítáme plytkost a vágnost „široké“ NPA. To je důvod, proč proti nám vedení strany použilo mnohé represe, které byly na hraně stanov strany. Původní neuznání naší platformy bylo něco, na co neměli žádné právo, zvlášť když jsem byl členem vedení. Nakonec byli donuceni tuto platformu ratifikovat, ale ani to je nezastavilo ve vedení kampaně proti nám a neustálého obviňování, jak jsme údajně nepřátelští k vlastní straně.

Ve Francii jsme letošní podzim sledovali hodně divoké události. Jaká byla vaše účast v hnutí proti důchodové reformě a jak hodnotíte výsledky bojů?

Vincent Duse: Prvním závěrem musí být, že nehledě na výsledky celého konfliktu, dělnická třída zvedla hlavu. Navzdory velkohubým prohlášením prezidenta Sarkozyho a řady šéfů, dokázala část průmyslového proletariátu, jako jsou zaměstnanci rafinerií a přístavní dělníci, že bez nich země nemůže fungovat. A i když se vládě nakonec podařilo reformy prosadit, mimochodem i díky zradě odborové byrokracie, dalo nám to velmi důležitou lekci, která umožňuje pro začátek obnovit sebedůvěru dělnické třídy v sama sebe, ve vlastní sílu. A tato získaná zkušenost nemůže být zničena, ale přenáší se dál a to i v případech pracujících, kteří nebyli součástí masových stávek, jako jsou například zaměstnanci v automobilovém průmyslu. V naší továrně Peugeot bylo překvapující vidět, do jaké míry byli potěšeni zaměstnanci, kteří nestávkovali, když jsme celý provoz zablokovali na dvě hodiny. V řadě továren probíhá nová vlna politizace zaměstnanců. Vidíme na pracovištích hodně nespokojenosti, především mezi mladými lidmi pracujícími na tzv. „flexibilní“ smlouvy. Je to časovaná bomba, která dříve či později vybuchne.


V této situaci by NPA mohla hrát velmi důležitou roli, pokud by: 1) byla skutečně zakořeněná v oblastech, kde je koncentrovaná dělnická třída; 2) měla jasný program, který by formulovat otázku generální stávky a uchopení politické moci; 3) se snažila maximálně podporovat sebeorganizaci pracujících ve všech oblastech, ať už vznik stávkových výborů či propojování jednotlivých lokálních fór, tzv. „Interprofessionelles“ (zde se scházeli aktivisté z různých odvětví, zástupci stávkujících zaměstnanců, odborů a často i studenti či nezaměstnaní). Naše hodnocení silných i slabých stránek hnutí posiluje naše odhodlání bojovat za zájmy dělnické třídy snahou o vybudování revoluční strany.

Manuel Georget: V regionu Eure-et-Loir jsme bojovali za to, abychom více rozpohybovali radikálnější tendenci hlavní odborové centrály CGT. Jejich byrokratičtí vůdci však dělali přesný opak. Této tendenci se nakonec podařilo vyvinout určitý tlak na předáky regionálních odborových poboček. Ty tak byly nuceny podpořit boje v nejvíc radikalizovaných odvětví. Několik týdnů jsme pořádali mezioborové CGT shromáždění, blokády průmyslových závodů, volný průjezd přes budky mýtného nebo solidární vysílání našich delegátů na podporu dalších demonstrací a stávek, jako byla blokáda rafinérie firmy Total v Grandpuits.

Jedna mladá studentka střední školy a členka výboru Revoluční tendence NPA z města Chartres, stála v čele studentského hnutí. Věděla, jak spojit kontext aktuálních bojů s delší politickou perspektivou a stala se tak legitimní mluvčí radikalizované mládeže.

Nicméně krize nám říká, že bychom se měli připravit na ještě akutnější situace, než byly ty, které jsme ve Francii viděli nedávno. Avšak ani v takto masových mobilizacích a navzdory skutečnosti, že se politické vědomí dělnické třídy začalo trochu vyvíjet, se nám však zatím nepodařilo, aby se ústřední otázkou dělnického hnutí stalo převzetí moci. Žádná revoluční situace se zatím nevyvinula a to ani lokálně. Nicméně to neznamená nepřipravovat se pro možné revoluční situace v blízké budoucnosti.

Toto hnutí vlastně skončilo bez jediné reálné porážky pro dělnickou třídu, nebo skutečného vítězství buržoazie a to přesto, že ta se mohla spoléhat na pomoc konfederace odborových svazů, která například nikdy neodsoudila policejní represe proti dělníkům, násilné vyklizení blokád rafinérií či popírání práva na stávku. Odborová centrála nikdy nechtěla vyslechnout výzvy ke generální stávce – jediné alternativě, která mohla vést k vítězství. O konečném výsledku celé války se však bude rozhodovat ještě v nadcházejících bitvách. Proto je viditelný růst odporu naší třídy stejně důležitý jako vlastní požadavky, za které se teď bojovalo. V tomto smyslu byl boj proti důchodové reformě velmi užitečnou zkouškou a průpravou.

Evropa je epicentrum rozporů kapitalistické krize. Po Řecku a Irsku se na titulních stranách novin tento týden objevilo Španělsko a Portugalsko. Tyto země mají rovněž velké ekonomické potíže a roste zde odpor pracujících proti úsporným opatřením jejich vlád. Jak Platforma 4 navrhuje čelit této situaci?

Manuel Georget: Situace v celé Evropě je velmi vážná. Zejména po masových protestech v Řecku, Francii a Španělsku je nutné věnovat velkou pozornost politické situaci v Evropě a analyzovat vývoj krize v EU (záchranný balíček v Irsku, křehkost portugalské ekonomiky, atd.). Začínají se rovněž objevovat nové neoliberální útoky (opatření technické nezaměstnanosti ve Francii a podobně).

Velkokapitál, který nyní organizuje útoky na všechny sociální a demokratické výdobytky pracujících po celém kontinentu, pokračuje v přenášení břemen krize na zaměstnance. To vše se děje v masovém měřítku s cílem produkovat stále větší a větší zisky pro užší menšiny, které tím škrtí dělnickou třídu. Epicentrum krize je nyní v Evropě, ale šíří se i na další kontinenty. Tváří v tvář této expanzi krize, ať už v Evropě nebo jinde, poroste odpor pracujících a mládeže.

Aby však náš boj vedl k celkovému vítězství nad kapitalismem a buržoazním státem, musí pracující třída získat revoluční třídní vědomí, které povede k pochopení role pracujících ve společnosti (v pojetí marxistické teorie) a dá dělnické třídě dostatek sebedůvěry v její schopnosti organizovat společnost, aniž by se podřizovala zájmům kapitálu. Právě tímto směrem chceme posouvat dělnickou třídu, aby mohla účinně čelit současné situaci. To je také smyslem našeho boje v rámci NPA, boje za vytvoření revoluční tendence.

přeložil Roman Novotný



Leave a Reply