Pouze socialistická Evropa nás může zachránit před následky hospodářské krize

Krize zasáhla starý kontinent!

Světová hospodářská krize, která začala kolapsem americké investiční banky Lehman Brothers v září roku 2008, nyní vstupuje do svého třetího roku. Přestože krize začala v USA, dnes je její hlavním působištěm Evropa. Několik zemí starého kontinentu je na pokraji bankrotu.

V Řecku, Španělsku a Portugalsku se životní úroveň pracujících masivně snižuje prostřednictvím škrtů v důchodech, sociálních výdajů, krácením peněz na vzdělání a zdravotní péči, nebo zvyšováním spotřebních (nepřímých) daní. Vládnoucí třídy nám rády říkají, že Řekové si žili nad poměry. Průměrná čistá mzda tam ale činí jen 550 euro za měsíc, což je asi 13 600 korun! Ve skutečnosti k obyčejným Řekům peněžní pomoc nepřijde, spolykají ji totiž velké evropské banky.

I v samém ekonomickém jádru EU, Německu, se chystá největší úsporný balíček od druhé světové války, přestože díky vývozu do ostatních zemích tam situace ekonomiky není zdaleka tak zlá jako jinde.

Vládci Evropy používají krizi jako ospravedlnění pro strategický posun v rovnováze sil. Větší moc v každé zemi i Evropské Unii má získat kapitál a kapitalisté a to na úkor pracujících. Ale také dojde k posílení pravomocí hlavních států, zejména Německa a Francie, na úkor slabších zemí EU.

Díky vyplýtvání dvaceti miliard korun byla společná měna euro dočasně zachráněna před kolapsem. Ale zatímco politici slibují ukončení krize, jsme svědky pouze začátků plánovaných útoků v podobě hromadného propouštění a rušení pracovních práv, která si zaměstnanci vymohli v posledních desetiletích.

Kdo blokuje náš odpor?

Oficiální reprezentace dělnické třídy v Evropě v podobě sociální demokracie a stalinistických stran (které sami sebe nejčastěji nazývají „komunistické“), ale i současné odborové organizace, nedokáží proti útokům nic pořádného udělat. Jen říkají, aby náklady krize platili „spravedlivě“ všichni. Jako kdyby byly všechny třídy stejně zodpovědné za způsobení krize kapitalismu!

Byrokratičtí představitelé odborových svazů nám slíbili organizovat odpor, ale jejich plány nepřekračují symbolickou rovinu. Proto se bude Evropský den akcí 29.září skládat pouze z malých shromáždění a demonstrací ve většině z 27 zemí EU. Cestu celé Evropě ale ukazuje Řecko a Španělsko, kde proběhnou generální stávky. Je však nezbytné, aby stávky paralyzovaly ekonomiku celého kontinentu a jasně ukázaly sílu hnutí pracujících.

Nutná je také solidarita s lidmi, z kterých média dělají obětní beránky zloby lidí nad současnou situací. Nezapomínejme, že v některých zemích jsou to právě Češi, kdo je vydáván za líné přistěhovalce, co jen kradou. Takové útoky proti migrantům, co nám údajně kradou práci, Romům ve východní Evropě nebo muslimům na západě jsou vždy doprovázeny nacionalistickými a rasistickými hesly, které musíme jasně odmítnout.

Vedení odborů ani ve snech nezvážilo možnost celoevropské generální stávky. Těží ze života mezi prací a kapitálem. V této roli prostředníka totiž dostávají značné výhody. V zemích, kde jsou boje zaměstnanců největší, musely odbory zorganizovat generální stávky.

Přestože je působivé, že se v Řecku jen za první polovinu roku 2010 konalo šest generálních stávek, ani to nebylo dost na zastavení škrtů. Tisíce zaměstnanců a mladých lidí v Aténách se snažilo v pouliční bitvě s policií dostat do budovy parlamentu a zabránit hlasování o úsporných balíčcích. Tato akce byla oprávněná a důležitá! Ale vůdci tamních odborů se od ní distancovali.

Za vyvlastnění výroby!

V mnoha zemích jsou to sociálně-demokratické strany samotné, které provádějí útoky na pracující v zájmu kapitalismu. Ale také novější a levicovější strany, jako je Die Linke v Německu nebo SYRIZA v Řecku, nenabízí žádnou skutečnou alternativu. Účastní se protestů jen aby získaly podporu do voleb a pak klidně vstupují do koalic se stranami, na které předtím útočily.

Dokonce i nejnovější politické projekty, které o sobě prohlašují, že jsou antikapitalistické, nemají strategii jasného ukončení krize kapitalistického systému jeho revolučním svržením. Nová Antikapitalistická Strana z Francie správně vyzývá k rozšíření stávek, ale neodmítá svou účast v buržoazních vládách. Levý blok z Portugalska dokonce šel tak daleko, že při hlasování v parlamentu podpořil záchranný balíček pro Řecko a související útoky na řecké pracující, protože k tomu prý neviděl žádnou alternativu.

Ale na jednotlivých pracovištích vidíme první známky skutečné alternativy. Zaměstnanci se v některých případech ubránili proti přenesení krize na jejich bedra. Zejména ve Francii, ale také v Británii, Irsku a dalších zemích, bylo několik podniků okupováno zaměstnanci, aby nedošlo k jejich uzavření. V továrně TV Philips v Dreux u Paříže obnovili zaměstnanci výrobu pod svojí kontrolou. Tento malý příklad ukazuje, jak můžeme bojovat proti krizi. Vyvlastněním výrobních prostředků, které jsou v současné době ve vlastnictví nepatrné menšiny společnosti – kapitalistů.

Buďme realisté!

Kapitalisté a jejich pomocníčci nám říkají, že si musíme utáhnout opasky. Přitom se vyrábí více než kdy jindy v dějinách lidstva. Nicméně logika zisku za kapitalismu nutí k přerozdělování bohatství od zdola nahoru. Takže představa, že krizi je možné se vyhnout “rozumnou” (reformní) politikou je úplná iluze. Pár amerických bank zkrachovalo, ale ve skutečnosti ti nejbohatší dále bohatnou, zatímco chudá většina má platit dluhy z krize. Představa, že krize může být vyřešena rozumnou reformní politikou, je kompletní iluze.

Reformisté nemohou představovat alternativu ke škrtům, protože zde není jiný způsob řešení jak pomoci kapitalismu z krize, než že dluhy zaplatí pracující třída. Jedinou realistickou perspektivou důstojné budoucnosti je vyvlastnění kapitalistů a řízení společnosti prostřednictvím svých vlastních rad a výborů. To vyžaduje rozšíření stávek a zavádění dělnické demokracie zdola při všech bojích proti škrtům, propouštění a zavírání podniků.

Evropská unie byla vytvořena jako imperialistický blok, který bude pomáhat evropskému kapitálu efektivněji konkurovat na světovém trhu. Evropská unie, stejně jako jednotlivé členské státy, je ovládána nadnárodními penězi a nemůže pomáhat řešit problémy ve pospěch pracujících. Proto musí být EU nahrazena jednotnou socialistickou Evropou.

K provedení těchto perspektiv potřebujeme silnou revoluční marxistickou organizaci zakotvenou na jednotlivých školách a zejména na pracovištích, organizovanou nezávisle na hranicích, stejně jako nemají svou vlast peníze. Taková síla dokáže sjednotit jednotlivé boje a vést je k socialistické revoluci. Taková organizace by měla být zaměřené na následující požadavky:

• Ani korunu na záchranu bank a nadnárodních korporací!
• Za celoevropskou generální stávku, která odrazí útoky kapitalistů a jejich vlády!
• Konec nejistých zaměstnání, které ovládají po celé Evropě životy milionů zaměstnanců!
• Výrazné snížení pracovní doby se zachováním plným platů!
• Okupace firem, které vyhrožují propouštěním a jejich převzetí pod dělnickou kontrolu!

Prohlášení RIO, mezinárodní revoluční organizace, září 2010