Na Mezinárodní den žen 8.března pořádala radikální levice v Argentině velkou demonstraci v hlavním městě Buenos Aires. Akci přímo na místě navštívil i člen naší mateřské Mezinárodní revoluční organizace RIO a po demonstraci udělal rozhovor s Andreou D’Atri, mluvčí organizace argentinských žen „Pan y Rosas“, což v překladu doslovně znamená „Chléb a růže“. Tato ženská organizace je přidružena k latinskoamerické PTS (Socialistická strana pracujících – Partido de Trabajadores Socialistas).

Dnes je Mezinárodní den žen. Jak se slaví v Buenos Aires?

Naše skupina Pan y Rosas organizuje spolu s dalšími levicovými silami demonstraci přímo před budovou kongresu (kongres je dolní komorou argentinského parlamentu). Na závěrečném shromáždění na náměstí Plaza de Mayo pak budou mluvit ženy, které hrály vedoucí úlohu v dělnických bojích z poslední doby. Například zde promluví zástupkyně nově zvolené dělnické rady z podniku Kraft-Terra Bussi, což je největší potravinářská výrobna v zemi. Mluvit zde bude také žena z továrny Pepsico Snacks.

Můžeš nám prosím představit skupinu Pan y Rosa (Chléb a růže)?

Jsme organizací žen, která byla založena v roce 2003. Tehdy nás bylo pouze 30, převážně studentek z univerzity. Nyní máme už více než 1.000 členek ve 14 městech. Většinu tvoří pracující ženy a ženy v domácnosti. Podařilo se nám stát se největší radikálně levicovou organizací žen, která kdy v Argentině existovala. Bojujeme např. za legalizaci potratů a za jejich provádění zdarma a bez omezení, proti násilí na ženách, nebo za práva pracujících žen. Mezi naše politické pilíře patří nezávislost na státu a stranách šéfů, antikapitalismus a socialistická revoluce.

Buržoazní tisk oslavoval zvolení prezidentky Cristiny Kirchnerové jako důležitý krok pro všechny ženy. Jak to vidíte vy?

Kirchnerová vedla kampaň ve stejnou dobu jako Michelle Bacheletová v Chile, Ségolene Royalová ve Francii nebo Hillary Clintonová v USA. Slibovala „století žen“. Mnoho feministek si myslelo, že volba prezidenta-ženy bude automaticky znamenat pokrok v právech žen a napomůže plnění našich požadavků. Ale nebyla to pravda. Například požadavek na legalizaci potratů – Kirchnerová se opakovaně vyjádřila proti. Efekt ženy v prezidentském úřadu tak podle mě spočívá v spíše negativní demobilizaci hnutí žen, které se upnulo pouze na současnou vládu.

Právo na potrat je ve všech zemích Latinské Ameriky velmi omezené. Jaká je situace v Argentině?

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že až 70% obyvatel je pro právo na potrat bez omezení! Zákony o interrupci, které tady ale platí už od roku 1913, umožňují potraty pouze v případě, že je žena duševně a tělesně postižená. Každý rok se tak v Argentině provede až půl milionu nelegálních potratů. Pro srovnání – porodů je 700.000 ročně. Pro ženy, které mají dostatek peněz, existují ilegální kliniky. Operace jsou tam drahé, protože je nutné platit si „toleranci“ politiků a policejních úředníků. Ale pro chudší ženy, které nemají tolik peněz, nejsou k dispozici lékaři, zdravotní sestry ani porodní asistentky, a tak se někdy používají dost barbarské metody. Odhaduje se, že každý rok zemře na následky tajných interrupcí v amatérských podmínkách 300 až 400 žen. Dodnes je také katolickou církví blokována sexuální výchova na školách. My požadujeme maximální rozšíření osvěty a antikoncepce, abychom už nemusely chodit na potraty a zároveň legalizaci potratů, abychom při nich nemusely umírat!

Jaká je v Argentině situace pracujících žen?

54% žen, které v této zemi pracují, jsou v neformálním sektoru, což znamená, že jim chybí základní zaměstnanecká práva. Ale v rostoucím odborovém hnutí („sindicalismo de base“) hrají ženy významnou roli. Například v potravinářských závodech, které jsem již zmínila, tvoří ženy zhruba 70% pracovní síly. Ve stávce v Kraft-Terrabussi v srpnu a září loňského roku byly ženy vedoucí silou. Během epidemie prasečí chřipky vyzvaly ke zlepšení hygienických opatření, zejména v podnikové školce, kterou si tam vymohly a kam chodí jejich děti. Firma ale využila tyto protesty jako záminku k propuštění 150 důležitých aktivistek, včetně prakticky všech zaměstnaneckých delegátů. Ale odpovědí na toto propouštění jim byla stávka trvající déle než čtyři týdny. Firma musela ustoupit a většina propouštěných se mohla vrátit.

Jak vypadá mezinárodní práce vaší skupiny Pan y Rosas?

Máme sesterské skupiny v Brazílii, Chile, Bolívii a v Mexiku. Po katastrofě na Haiti jsme vydaly prohlášení, které podepsalo více než 200 feministek z celé Latinské Ameriky. Žádáme v něm stažení imperialistických vojsk a OSN z Haity, protože zde provádí rekolonizaci ostrova ve jménu humanitární pomoci, ale jsou také zodpovědné za různé druhy násilí páchaného na ženách (jsou zdokumentovány případy poskytování humanitární pomoci až jako odměny za sex apod.). Humanitární pomoc by podle nás měla být financována ze zisků nadnárodních korporací – a pak rozdělena organizacemi žen, zaměstnanců, studentů a chudých obyvatel Haiti. Také požadujeme okamžité zrušení zahraničních dluhů ostrovního státu.

• Pan y Rosas (ve španělštině)
• Fotogalerie (Flickr)

pro RIO napsal Wladek Flakin, Buenos Aires