Information

Archives

Statistics

  • Posts 526
  • Pages 4
  • Categories 45
  • Comments 134
  • Words in Posts 665,397
  • Words in Pages 12,901
  • Words in Comments 12,619

Newsletter (in English)





Přijde změna?

Other Languages:

| Kategorie: Statements, USA
2008-03-02


Dodrží demokraté v USA předvolební sliby o změnách?

Po sedmi letech George Bushe hodnotí téměř všichni obyvatelé Spojených států jeho režim jako katastrofickou chybu. Kvůli blížícím se prezidentským volbám v listopadu 2008 se Demokraté i Republikáni od nepopulárního prezidenta více či méně distancovali. Demokratická strana má výborné možnosti využít frustrace obyčejných Američanů a téměř jistě získat vítězství pro svého kandidáta – Hillary Clintonovou nebo Baracka Obamu.

Dvojice kandidátů

Dva hlavní demokratičtí kandidáti spustili téměř identický populismus, tzv. „protiválečnou kampaň“, která pracujícím dává spoustu prázdných slibů. Mnoho voličů už zapomnělo na minulé „zásluhy“ demokratů, konkrétně jejich posledního prezidenta Billa Clintona, který seškrtal sociální síť, selhal ve snaze o zavedení univerzální zdravotní péče či silně podporoval sdružení volného obchodu NAFTA, které připravilo tisíce Američanů o živobytí.

Dědictví po úřadování Bushe mladšího je poznamenáno imperialistickými válkami v Iráku a Afghánistánu, nebo krizi finančního sektoru vedoucí až k ekonomické recesy Spojených států. To u Američanů podněcuje touhu po změně kurzu. Jako „změnu“ se během primárek snaží sami sebe prezentovat demokratičtí kandidáti. Vítězství Hillary ani Baracka ale tyto problémy nevyřeší.

Oba tito prezidentští kandidáti chtějí reprezentovat naděje na sjednocení vládnoucí a pracující třídy. Ve společnosti původně budované na „rovnosti“ a střední třídě, nenadálý růst vlivu černošského muže a ženy zvýrazňuje prezidentské naděje u miliónů Američanů bez třídního vědomí. Pokroková část americké společnosti všech věkových skupin se jako mávnutím kouzelného proutku seřadila za vládnoucí třídou politiků reprezentovanou těmito osobnostmi. Obzvláště pro mladou generaci, která se houfně obrátila k Demokratům, zůstávají jejich naděje vázané na buržoazní politiky, kteří nechtějí radikálnější změny připustit. Hodně z mediálního zájmu během posledních měsíců zabraly malicherné politické rozdílnosti mezi Obamou a Clintonovou. Obama používal podporu Clintonové pro invazi do Iráku v roce 2002 aby nahlodal její věrohodnost, zatímco ona napadala jeho „nedostatek zkušeností“ s buržoazní politikou. Tento záměrný nedostatek věcné diskuse měl odvádět pozornost amerických občanů a zatemnit úspěchy americké pravice a selhání senátorů sestavit proti Bushovi během jeho vlády vážnou opozici. Největší společnosti na Wall Street se rozhodly zabezpečit svoje „investice“ a podporují kampaně Clintonové i Obamy, protože vědí, že jeden z těchto dvou kandidátů téměř jistě v listopadu vyhraje a opět jim tak otevře dveře do Bílého domu.

Barack Obama stále drží menší náskok k vítězství, zejména proto, že jeho řečnické projevy doslova elektrizují mladé a pracující. Apelováním na patriotismus a jednotu přesvědčuje jeho kampaň mnoho lidé o možnosti usmíření zájmů zaměstnanců se zájmy mocenských a ekonomických elit. Jeho vystupování jako černocha, který to možná dotáhne až do Bílého domu zase zlehčuje rasismus, nicméně průměrná afroamerická domácnost ve Spojených státech stále vydělává je 62% průměrného platu bílých domácností a v černošské menšině je zhruba třikrát více lidí pod hranicí chudoby než u většinové populace.

Ostatní kandidáti

Důvod, proč Demokraté nezmění příliš americkou „demokracii“, je, že spíše než zájmům obyčejných lidí slouží obřím korporacím jako je Halliburton (firma zabývající se těžbou a zpracováním ropy, byla jedním z největších podporovatelů Bushe a na oplátku obdržela od americké administrativy v Iráku zakázky v řádech miliard dolarů) nebo Goldman Sachs (investiční banka).

Republikánský kandidát John McCain už vyhrál v boji o stranickou nominaci. Ve věku 72 let by se stal nejstarším nastupujícím prezidentem USA v dějinách. Pokračuje ve stejné xenofobní konzervativní linii, jakou zvěstoval už prezident Bush. Jak jednou prohlásil, když to bude pokládat za nutné, nevadilo by mu okupovat Irák ani „deset tisíc let“. Jeho kampaň na prezidenta má jen omezené šance uspět, obzvláště pokud bude Amerikou stále pokračovat sílící vlna „Obamánie“.

Nedávno oznámil svůj čtvrtý pokus o získání postu prezidenta i obhájce spotřebitelů Ralph Nader. Doufá, že se mu podaří nalézt podporu u miliónů Američanů, kteří ztrácí iluze v kapitalistickou verzi americké „demokracie“. Bohužel, Nader je jen další z řady buržoazních kandidátů, kteří nereprezentují dělnickou třídu. Snaží se propagovat tzv. „férový“ kapitalismus, odmítá jeho nejvážnější chyby, ale například jako na jednu z hlavních příčin současných problémů útočí na nelegální pracovníky (které tvoří nejčastěji hrubě vykořisťovaní latinští Američané).

Perspektivy

Ve společnosti, kde politiku kontrolují dvě podobné kapitalistické politické strany, prolíná celou kampaň u většiny voličů myšlenka na výběr „menšího ze svou zel“. Vedení imperialistické války v Iráku, nastupující ekonomická recese a postupný pád Americké hegemonie ve světě dává miliónům Američanů pocit, že buržoazním politickým systém nepracuje v jejich prospěch.

Byrokraté odborových svazů pokračují v pumpování miliónů dolarů z kapes zaměstnanců na podporu kampaní demokratických kandidátů, jen aby později viděli tuto stranu opět zrazovat jejich zájmy. Místo plýtvání penězi na podnikatelům nakloněné Demokraty, měli by se zaměstnanci mobilizovat za svůj vlastní politický hlas, za svůj vlastní politický subjekt. Propojení Demokratů s velkokapitálem by bylo evidentním v případě jejich vítězství: nepřineslo by rychlý konec Irácké války, či miliony občanů by stejně zůstaly bez dostupné zdravotní péče. Pracující a pokroková část americké veřejnosti potřebuje podnítit boj za nezávislou stranu pracujících oddanou socialistické a mezinárodní budoucnosti a ukončení nadvlády pánů z Wall Street nad Spojenými státy americkými.

Scott, Chapel Hill (USA), 2. březen 2008 (přeložil Roman)



Leave a Reply