George Bush. Pije nám všem krev a my to víme. Existuje mnoho důvodů, proč napadnout George Bushe a jeho zářijovou návštěvu na australském pobřeží: válka v Iráku, světové oteplování, útoky na dělníky, studenty a Aboriginy (domorodé australské obyvatelstvo), kterých se dopouští Bushův přítel, John Howard… 8.září budou proti Georgi Bushovi a setkání APEC v Sydney protestovat tisíce lidí z celé Austrálie.

APEC (Asijsko-pacifické rada pro hospodářskou spolupráci) bude summitem George Bushe a Johna Howarda, stejně jako vůdců Ruska, Číny, Indonésie a kapitalistů a politiků z 21 zemé asijsko-pacifického regionu. Stát utratí kolem 250 milionů australských dolarů (to je asi 200 milionů amerických dolarů nebo 150 milionů Eur), aby ochránil místo konání summitu. Centrum Sydney bude uzavřeno na tři až čtyři dny a policie dostane mimořádné pravomoce včetně možnosti udělat komukoliv náhodnou osobní prohlídku a vyhlašovat “vymezené bezpečnostní zóny”.

Summity APEC jsou známé tím, že se na nich světoví vůdci oblékají pro společnou fotku do svých místních kostýmů a úborů. Co je ale skutečným předmětem summitu? Stručně řečeno, je to jen další fórum, kde se světovládci schází, aby si rozdělili kořist z minulých i budoucích bitev proti dělnické třídě. Stejně jako na všech ostatních fórech tohoto druhu – G8, G20, WEF apod. – dělají i delegáti APEC rozhodnutí zasahující nás všechny, za zády těch, které podle svých slov mají reprezentovat. Stejně jako u ostatních fór je nám i zde jako na kolovrátku opakováno, že se naši slavní vůdci scházejí k vyřešení světových problémů.

Na G20 to bylo o “vyřešení světové chudoby” – určitě ne o šíření kapitalismu do oblastí, které jím nejsou dosud plně využívány. Tento rok to bezpochyby bude o “zastavení globálního oteplování” – určitě ne o exploataci blízkých tichomořských ostrovů a dalších oblastí asijsko-pacifického regionu. Tyto chudé země nemají v těchto diskusích žádnou reprezentaci, která by stála za zmínku. Ale ani prosté vyrovnání počtu delegátů z chudých a bohatých zemí by věci nijak nepomohlo. Tato setkání kapitalistů a jejich politiků jsou neodmyslitelně škodlivá zájmům naší třídy a to nejen tím, že se honosí fasádou demokracie, o níž tito v době voleb tak rádi mluví.

Samotná podstata APEC, od jeho založení v roce 1989 dodnes, spočívá v pokusu o konkurenci Evropské unii. Když byl západním zemím, včetně USA a Austrálie, odepřen vstup do ASEAN (ačkoliv dnes jsou součástí jeho regionálního fóra), “odpálili míč” a založili své vlastní fórum. APEC byl založen jako fórum, kde si západní mocnosti mohly zajistit svou nadvládu nad asijskými zeměmi tak, že mohou podporovat a profitovat z nadvykořisťování jejich pracujících. Tak například Nike vlastní v Indonésii sweatshopy, kde se dělníkům platí za hodinu práce pouhých deset centů.

Globální nárůst moci korporací ukazuje, kdo jsou skuteční páni našich politiků. Ti se nezodpovídají nám, dělnické třídě a mládeži, ale zálibám korporací jako je Nike a Microsoft, Coca Cola a McDonalds. Tyto společnosti je finančně podporují a na oplátku od nich dostávají “laskavosti”, představující nejen zneužití pracovních a lidských práv na světové úrovni, ale také oslabování schopnosti naší třídy celosvětově se bránit. Proto i my, odboráři, socialisté, antikapitalisté, mladí aktivisté a bojovníci za občanská práva, musíme bojovat proti těmto summitům demonstracemi, blokádami a stávkami studentů a zejména dělníků.

Zatímco se Bush, Howard, Putin a zbytek jejich bandy setká za zavřenými dveřmi Opery, pod ochranou tisíců policajtů, soukromých bezpečáků a vládních agentur jako je ASIO, my musíme povstat v otevřeném vzdoru k tomuto zastrašování a represi. Musíme pokračovat v podpoře obětí minulé perzekuce, například lidí zatčených na protestech proti G20 minulý rok. Pokračující protesty budou “vůdcům” připomínat (a inspirovat lidi, kteří je uvidí ze svých domovů), že tato města jsou naše města. Tyto ulice jsou naše ulice. Podněcovatelé válek, jak vojenských tak hospodářských, zde nejsou vítáni.

Stejně jako se vládci kapitalistického světa setkávají ke koordinaci našeho utlačování a vykořisťování, potřebujeme i my sjednotit naše boje proti nim. Potřebujeme propojit boje indonéských dělnic ze sweatshopů a australských studentů, evropských antikapitalistů a iráckých sil odporu. Bojujeme proto za revoluční internacionálu mládeže a dělnickou internacionálu, které by sjednotily všechny vykořisťované v boji proti kapitalismu.

Mezinárodní koordinace REVOLUTION, 26. srpna 2007